ALCHEMY

ALCHEMIA

Napsal Jaroslav Hojka, chemik.

Čistý líh jest pro běžnou okultní a hermetickou praksi látkou nadmíru důležitou. Slouží ku přípravě nejrozmanitějších esencí, tinktur, vodiček a fluidických komposic a nelze si představiti, že by se praktický okultista a hermetik mohl bez lihu obejíti.
Dříve však, nežli se rozepíšeme o způsobu upotřebení této důležité chemické sloučeniny, zmíníme se krátce o chemickém alkoholu. Alkohol ethylnatý, či ethanol, jest nasycen jednomocným alkoholem. Je to bezbarvá, velmi pohyblivá tekutina charakteristického zápachu, vroucí při 78.3 stupních Celsia (při 760 mm tlaku rtuťového sloupce) a tuhnoucí při – 110 stupních Celsia. Je-li absolutně bezvodý, činí jeho hustota při 15 stupních Celsia 0,7936. Hoří skoro nesvítivým plamenem. Mísí se s vodou ve všech poměrech, při čemž nastává t. zv. »kontrakce« (na př. 54 díly lihu a 50 dílů vody skytají místo 104 díly pouze 100 dílů lihu zředěného).
Mísí se též s étherem, acetonem, chloroformem, glycerinem, a jinými rozpustidly. Bezvodý, čili absolutní alkohol přitahuje dychtivě vodu a musí býti proto hermeticky uzavřen. Byl znám již ve starověku, neboť již dávno se vědělo, že vzniká kvašením cukernatých šťav, získaných z rostlin. Chemicky čistý alkohol byl však připraven až koncem 18. století.
Technicky vyrábí se skoro všechen alkohol kvasným procesem. Jen malé množství lihu vyrábí se ze sulfitových louhů, nebo ryze syntheticky. V obvyklé technické praksi používá se líh se 4–5 objemovými procenty vody, kdežto pro speciální účely, zejména ku přípravě liho-benzinové motorové směsi, vyrábí se dnes po továrnicku alkohol stoprocentní, čili absolutní. Líh rozpouští výborně pryskyřice, mastné kyseliny, značnou část sloučenin uhlíkatých, či organických.
Z mastných olejů rozpouští se v něm pouze olej ricinový. V analytické chemii má alkohol ethylnatý velký význam, zejména proto, že se v něm snadno rozpouštějí žíravé alkalie. Čistého, či rektifikovaného lihu používá se v lékařství, při výrobě lihovin a likérů, v kosmetice a v některých odvětvích specielních, kdežto běžná průmyslová prakse spokojuje se s levným, nezdaněným lihem denaturovaným, do něhož byly úmyslně přidány t. zv. »látky denaturační« (dříve se k tomu účelu používaly pyridinové zásady, kdežto dnes byly nalezeny látky dokonalejší; pro zvláštní odvětví průmyslová denaturuje se líh specielními přísadami, jež znemožňují upotřebení ku přípravě jiného výrobku, např. kyselinou octovou pro průmysl octářský).
Podle vyznačených vlastností lihu čistého, čili rektifikovaného, jest zřejmo, že jedině takto přečištěný a nedenaturovaný líh má význam pro praksi okultní a hermetickou. V některých případech nestačí líh ani rektifikovaný, vyrobený buď syntheticky, nebo zkvašováním a destilací různých zápor, nýbrž musí býti použito lihu zvláště jemného, aromatického a dokonale prostého všelikých přiboudlin.
Tento druh lihu zoveme »lihem vinným« (spiritus vini). Vinný líh se vyrábí destilací přírodního vína. Specielní palírny a destilační stanice, zabývající se výrobou vinného lihu, zkvašují hojně cukernatá přírodní vína, aby získaly co nejvíce vysokoprocentního destilátu.
Dlužno však upozornit, že vinného lihu se upotřebuje pouze v ojedinělých případech. Není-li ve výkladech zvláštní poznámka, lze použíti prostý čistý líh.
Nejdůležitější jest upotřebení čistého lihu v hermetické praksi. Pro přípravu tinktur z bylinných součástí, z pryskyřic a pod. ingrediencí jest rektifikovaný líh naprosto nezbytný.
Macerujeme-li stonky, listí, květy, kořeny či semena drogy, béřeme zpravidla líh 70 stupňový, počítáno podle váhy. Poněvadž prodejný alkohol jest 95–96 stupňový dle objemu, znamená to, že nesmíme mísiti 70 gr lihu s 30 gr vody, nýbrž mísíme líh s vodu v tomto poměru: 73 gr rektifikovaného lihu a 27 gr destilované vody.
S tímto poměrem vystačíme pro veškeré macerace obvyklých bylinných drog. Větší stupňovitosti zředěného lihu používáme u takových drog, o nichž předem víme, že obsažené v nich účinné látky jsou v lihu nesnadno rozpustné a pak zejména při extrakci pryskyřic, balzámů a různých zasýchajících bylinných šťav. Velmi často se naskýtá nutnost, použitý líh nadto mírně zahřívati, aby jeho extrakční schopnost se ještě zvýšila. K extrakci balsámů a čerstvých měkkých pryskyřic a šťav můžeme vyjíti již s lihem 80–90 stupňovým, kdežto macerace tvrdých pryskyřic a pod. látek vyžaduje alkoholu 96–100 stupňového.
V některých případech ukazuje se nutnost přidávati k alkoholu ještě jiná, účinnější rozpustidla, jako např. aceton, chloroform, methylalkohol (líh dřevný), octan amylnatý a ethylnatý, amyl-, butyl- a isopropyl-alhohol a event. některá prchavá rozpustidla zvláštní. Bylinné tinktury a případné balsamické, pryskyřičné aj. roztoky se specielními rozpustidly mají význam nanejvýše v praksi hermetické, neboť pro magickou praksi se naprosto nehodí pro neurčitou planetární signaturu velké většiny použitých chemických sloučenin.
Velmi důležité jest použití alkoholu ethylnatého ku přípravě t. zv. »okultních vůní« a pro výrobu nejmodernějších magických vykuřovadel bez ohně. »Okultní vůně« nejsou v podstatě ničím jiným, než roztoky silic, či éterických olejů, pocházejících z rostlin, signovaných příslušnou planetou v rektifikovaném lihu.
Nejnovější »lihuprosté okultní vůně« obsahují místo alkoholu ethylnatého, či jiného, chemicky čistý glycerin, ethylen-glykol a pod. látky, jež silice snadno rozpouštějí. Jejich nevýhodou jest, že na oděvu zanechávají stopy.
Magická vykuřovadla bez ohně, zpravidla silně vonící bylinnými tinkturami, chovajícími v sobě affinitní magický element. Pokud se týče »okultních vůní« mohou býti jednotlivé planety zastoupeny následujícími signovanými rostlinami:
sign. Slunce: skořice, zázvor, vavřín, jitrocel,
sign. Měsíce: bílá lilie, leknín, yzop, rozmarina, kafr,
sign. Marta: cesmina, česnek, cibule, hořčice, ředkev, muškát.
sign. Merkura: anýz, jalovec, bazalka, majorán,
sign. Jupitera: jalovec, máta peprná, jasan, květ topolu, hrušně a jabloně,
sign. Venuše: kozlík, mateřídouška, myrta, tymián,
sign. Saturna: fenykl, routa, kmín, terpentinová silice (borová) cypřiš.
Kromě těchto běžných planetárních vůní, jež lze do »okultních vůní« zařaditi, bývají používány éterické oleje z rostlin cizokrajných, najmě indických. Podle rozpustnosti silice v lihu a podle vydatnosti připravují se roztoky 2–10 procentní. Velmi důležito jest věděti, že k výrobě se naprosto nehodí silice deterpenované.
Použité silice musí býti výhradně přírodní, terpenů nezbavené. Nesmí na tom záležeti, zda rozpustnost jest značně menší.
Magická vykuřovadla bez ohně jsou buď extrakty nebo roztoky součástek, jež se obvykle zprachují a pak zplyňují na žhavém dřevěném nebo hnědém uhlí. Jak známo, tato vykuřovadla obsahují více pryskyřic a látek jim podobných a proto vyrobené preparáty bývají povětšinou roztoky a méně často maceráty.
Z této příčiny chovají v sobě velmi málo vody a téměř 100 procent alkoholu, event. ve směsi s jinými rozpustidly. Upotřebení tohoto druhu vykuřovadel jest nadmíru prosté: namísto kadidelnice má magik po ruce vhodný rozprašovač, jímž odpovídající vůni rozptýlí do vzduchu.
Zakončením této stati budiž poznámka, že magik, dokonale dbalý předpisů o čistotě těla, má se před každou důležitou magickou operací nejen řádně vykoupati, ale také své tělo dobře očistiti houbou, smáčenou do zředěného lihu. Odstraní se tím poslední stopy nečistot. Příslušný roztok vyrobíme, rozpustíme-li v jednom litru dešťové vody 200–250 gr rektifikovaného lihu.

POKLAD ALCHYMISTŮ Filipa Theofrasta Bombasta řečeného Paracelsa Velikého

Příroda plodí nerosty v útrobách země. Těchto nerostů jsou dva druhy. Nalézají se na četných místech Evropy. Nejlepší z oněch, které se mi kdy dostaly do ruky, a jejž jsem při svých pokusech shledal zvláště výborným, nalézá se na obraze makrokosmu ve východní hvězdě sféry sluneční.
Druhý, na jižní hvězdě, jest teprve v prvním květu. Protlačují jej zemské útroby svým povrchem a při svém prvém roztavení jeví se býti rudým.
V něm jsou ztajeny všechny barvy a květy nerostů. O tomto nerostu Filosofové mnoho napsali. Je povahy chladné, vlhké a odpovídá vodnímu živlu.
Co se týče samotného poznání a zkoumání, všichni filosofové přede mnou vyslali své šípy, avšak daleko se odchýlili od terče pravdy, neboť se domnívali, že rtuť a síra jsou matkami všech kovů. O něčem třetím se jim nezdálo ani ve snu. A přece rozložíme-li spagyricky vodu, jasně se nám ukáže pravda, kterou ovšem ani Galenus, ani Avicenna nepoznali.
Kdybych však měl podávati na způsob našich vynikajících fysiků pouze jména a složení, způsob jeho rozkládání a tavení, jak si počínala na počátku světa Příroda při růstu svých částí, nestačil by mi rok k ústnímu výkladu a kdybych chtěl podati výklad písemný, stoh knih by mi nepostačoval.
Tvrdím, že v tomto nerostu se nalézají tři podstaty a látky, totiž rtuť, síra a minerální voda, kterou tyto látky jsou od přírody vázány k sobě. Spagyrickým uměním jest možno ji odděliti od vlastního suchého jádra, ovšem jen tehdy, když dozraje v pravý svůj podzim tak jako plod na stromě.
Strom obsahuje plod již v sobě a dovolí-li Příroda a hvězdy nebeské, vyžene strom v březnu lístky, pak vyrazí pupeny a po jejich prasknutí objeví se květ; tak vše postupuje až k dozrání plodu na podzim stromu.
Právě tak jest tomu i u nerostů. Tyto stejně tak tlačí se z útrob zemských. Na to musí jmenovitě pamatovati alchymisté, kteří hledají poklad pokladů. Abych jim ukázal cestu, popíši v tomto pojednání počátek, střed i konec díla, vodu jemu vlastní, síru i balsám. Rozkladem a tavením těchto tří vyvine se hmota jediná.
O cinabaritu.
Vezmi cinabarit a takto jej připrav: Vař jej v dešťové vodě v kamenné nádobě po tři hodiny; pak jej pečlivě očisti a rozpusť v lučavce královské, která budiž složena z jednoho dílu kyseliny sírové, ledku draselnatého a čpavku, nebo z kyseliny sírové, ledku draselnatého, hliníku a soli.
Destiluj pak alembíkem a po druhé přelij. Dbej, aby čisté od nečistého se oddělilo. Po dobu jednoho měsíce dej všemu kvasiti v koňském hnoji. Potom sloučeninu takto rozkládej: dovolí-li příznivé znamení, destiluj ji alembíkem při ohni prvého stupně.
Tím vyprchá voda a vzduch a v nádobě zůstane oheň a země. Potom po druhé tyto živly spoj a dej, aby se pražily v ohni. Tak po druhé zmizí voda a vzduch. Rovněž zmizí i živel ohnivý, což ostatně i zkušeným artistům bylo známo.
Na dně nádoby zbyde země. Tehdy nalezneš tam to, co mnozí hledali, avšak co jen někteří nalezli. Tuto mrtvou zemi v hmoždýři dovedně zpracuj a pak ji zahřívej na ohni prvého stupně po pět dní a pět nocí.
Když jsi to vykonal, udržuj oheň na druhém stupni a stejně postupuj po tolikéž dní a nocí. Konečně nalezneš prchavou sůl, tak jako jemný alkal, obsahující astrům ohně i země. Tento smíchej s dříve uschovanými látkami, odpovídajícími živlu vodnímu a vzdušnému.
Po druhé vlož do popele na 8 dní a nocí, abys nalezl to, čeho mnozí artisté zanedbali. Jak je ti dobře známo, pak vše spagyricky rozlož a nalezneš bílou zemi, ze které byla vytažena její tinktura. Pak slučuj ohnivý živel a zemské soli a vše rozlož v pelikánu v essenci. Tak vznikne ti opět země, kterou opět musíš rozložiti.
O rudém lvu.
Pak vezmi Lva zpracovaného v pelikánu. Nalezne se tehdy po prvé, jakmile jsi uviděl jeho tinkturu, když oheň stál nad vodou, vzduchem a zemí.
Třením odděl ji od nejspodnějšího a tak budeš míti pitné zlato. To oslaď přilitím vinného alkoholu a destiluj alembíkem tak dlouho, až shledáš, že nezbylo ostré chuti po lučavce královské. Tento sluneční olej uzavři za vhodného znamení hermeticky do své retorty.
Odlož ji k vykvašení tak, aby se vypařil a zdvojil ve svém stupni. Potom takto uzavřenou nádobu vlož na studené místo. Tímto počinem se nerozloží, nýbrž ztaví. Po druhé odlož k vykvašení a slití; to vše opakuj asi třikráte. Sluneční tinktura bude tím ve svém stupni hotova. Uschovej ji na vhodném místě.
O zeleném lvu.
Po druhé vezmi k dokonalosti připravený vitriol Venušin a přidej z dřívějška uschovaný živel vodní a vzdušný. Rozlož a jak jsem řekl, zaveď kvašení na jeden měsíc.
Po skončení kvašení vyčkej znamení živlů. Rozlož a ihned uzříš dvě barvy, bílou a rudou. Rudá bude bílou převyšovati. Rudá tinktura vitriolová je tak mocná, že všechna bílá tělesa dotykem promění v rudé, anebo rudá tělesa všechna vybílí, což je podivuhodné.
Praž tuto tinkturu v retortě a uvidíš vycházeti černou hmotu. Tuto opět zpracuj v retortě a tolikrát opakuj, dokud zbývá bílá. Spěchej, avšak nezoufej nad dílem. Pracuj dokud nenalezneš pravého, jasného, zeleného Lva, o němž poznáš, že jest těžký a mohutný. Tato tinktura jest ryzím zlatem.
Uvidíš, že znaky tohoto Zeleného Lva jsou podivuhodné, takže žádný poklad Lva římského jej nemůže koupiti. Dobře tomu, kdo jej dovede nalézti a jeho tinktury nabýti. Toto jest pravý a výtečný balsám, balsám nebeských hvězd, který tělu nedovoluje shníti, takže se v něm nemůže zakořeniti lepra, podagra a vodnatelnost. Podává se v dávce jednoho gránu po vykvašení se síranem zlata.
Ach, Karle Germáne, kde je tvůj poklad, kde jsou tvoji fysikové, kde tvoji učenci, kde jsou kuchaři dřeva, kteří umějí pouze čistiti a rozpouštěti! I tvoje nebe je převrácené, tvoje hvězdy opouštějí dráhu a zabloudily na okraj bažin, neboť tvé oči jsou oslepeny vředy a věcmi na pohled krásnými a příhodnými.
A což, kdyby tvoji artisté věděli, že Galenus, kníže (jak nikoho jiného nenazývají), vězí v pekle, odkud mně poslal dopis! Pak by se znamenali křížem a smáli by se sami sobě! Podobně i Avicenna sedí v předsíni brány pekelné, ten Avicenna, s kterým jsem rozmlouval o svém pitném zlatu, o tinktuře filosofů, o mithridatiku a theriaku.
Ach, vy hipokratovci, kteří jste pohrdali pravdou skutečného lékaře, který byl poučen přírodou a osvícen samým Bohem. Nuže, dejte pozor a poslyšte, vy, kteří pohrdáte autoritou nejvyšších míst. Po mé smrti vytáhnou moji žáci vás na světlo, vás hipokratovce i s vašimi černými kuchyněmi a dílnami, v nichž jste ke smrti přivedli knížata a nepřemožitelné šlechtice křesťanského světa! Běda vašim hlavám v den soudný! Já však vím, že moje bude království, moje také čest i sláva. Nechválím se snad sám!
Mne chválí sama příroda, ze které jsem se zrodil a kterou také následuji. Příroda zná mne a já znám ji. Uviděl jsem v ní světlo, které je v ní ztajeno a které jsem zkusil na člověku, a které také nalézám v jeho úrovni. Nyní se však obrátím ke své práci, abych splnil žákům slib, což činím rád, zvláště, jsou-li obeznámeni s přírodním světlem a zkušení astrologové a dobří filosofové, neboť filosofie nám poskytuje poznám veškeré přírody. Vezmi 4 díly minerální vody, 2 díly rudé sluneční země, 1 díl sluneční síry, vlož všechno do pelikánu, tluc a asi třikráte rozlož. Tak budeš míti tinkturu alchymistů. O její hodnotě nepíši, neboť to jsem vyložil v knize o „Přeměnách“.
Ten, kdo má unci slunečního astra, má uncí tisíce, neboť toto i zlato tinguje. Máš-li astrum Merkura, můžeš stejně tingovati všechnu obecnou rtuť.
Máš-li astrum Venuše, podobně může tingovati v nejlepší kov všechnu obecnou měď. Toto vše je dokázané a jisté. Totéž se rozumí ovšem i u všech astrech ostatních planet, Saturna, Jupitera, Marta, Luny. Neboť i z těchto dají se připraviti tinktury. O tom však zde ničeho nevykládám, poněvadž jsem dosti pověděl o nich v knihách o „Povaze věcí“ a v „Archidoxe“. Tam také jest dostatečně vysvětlena alchymistům prapodstata kovů i nerostů zemských, aby mohli nalézti alchymickou tinkturu.
Dílo alchymické tinktury nemusí býti hotovo v devíti měsících. Můžeš je rychle a neškodně urychliti spagyricky tak, že ve 40 alchymických dnech můžeš extrahovati, exaltovati, kvasiti, fermentovati, v kámen sloučiti a produkovati alchymického Fénixe.
Musíš však věděti, že cinabarit jest létavý orel, jehož křídla bez větru odlétají a nesou fénixe do původního hnízda, kde jest vyživován ohnivým živlem a kde mláďata jeho oči sama vyklovají. Odtud vynoří se bělost, rozdělená ve své sféře do života a sféry svého srdce, do balsámu svých útrob, jak jest v Kabbale obvyklé. KONČÍ SE POKLAD ALCHYMISTŮ.