TAROT
Historický nástin tarotu.
Přistoupiti k původu tarotu:1. znamená přistoupiti k prvním věkům světa. Vznikl v Indii a byl pravděpodobně první posvátnou knihou napsanou lidskou rukou. Pak přišel do Egypta; proto také někteří spisovatelé přičítali jej Henochovi nebo Hermovi
2. Staří kněží zahalovali svoje učení symboly, v jichž smysl mohli vniknouti toliko zasvěcenci Svatyně. Tarot, tato kniha nejvyššího učení, dostala se až k nám, byvši přinesena oním tajemným národem, který již od staletí prochází světem, bloudí bez ustání a zapomíná býti poslušen rozkazu neznámého Ducha, který mu byl jednoho dne řekl: „Vyjdi!“
Národem tím jsou cikáni.
Tarot skládá se z 78 listů neboli lám, z nichž dvacet dvě jsou allegorické lámy neboli vyšší tajemství (arkana), dále jsou tu čtyři série, z nichž každá obsahuje 10 hieroglyfů, a konečně šestnáct postav představujících lidské vlastnosti.
„Tvar, umístění a seřazení těchto listů,“ píše M. A. Vaillant ve svém díle Les Romes ou histoire vraie des vrais bohémiens, „a vyobrazení, jakkoliv časem různě pozměněná, jsou tak slavnostně allegorická a allegorie ty odpovídají tak dokonale starověké doktrině občanské, filosofické a náboženské, že se nemůžeme ubrániti, abychom jich neuznali za synthesu všeho, co bylo zákonem starých národů.
„Jsou dedukcí hvězdné knihy Henochovy, která slově Hernoka, jsou zpodobněny na astrálním kole Athorově, jež sluje As-Tharoth, jsou podobny ot-taratu indickému, polárnímu medvědu nebo arcturu severu, jsou vyšší silou (tarie), na níž spočívá železná, pevnost světová a naše hvězdná obloha. A právě tak, jako jest polární medvěd vozíkem slunce, vozem Davidovým a Arthurovým, jest tarot řeckým osudem (tyché), čínským osudem (tiko), egyptskou náhodou (tiki) a náhodou Římanů (tica).
Hvězdy, otáčejíce se stále kolem severního pólu, obracejí se k zemi nádherou nebo prostotou, světlem nebo stínem, teplem a zimou; odtud vychází dobro a zlo, láska a záští, jež tvoří lidské štěstí (eutychia)
1 Tarot jest hieroglyfická a číselná kniha, zhotovená na základě klíčů kabbaly a uchovávána doposud cikány.
Tarot jest matkou všech karetních her.
2 Rabíni věří, že Henoch, přenesený do nebe, byl přijat do počtu andělů a že jest znám pod jménem Metatron a Michael, jako první z nebeských princů, který vede seznamy zásluh a hříchů Israelitů. Východní křesťané věří,že jest egyptským Merkurem Trismegistem.
Universální klíč k magickým uměním, t. j. klíč ke všem starým náboženským dogmatům, klíč ke kabbale a bibli nalezneme v Šalomounových klavikulích. A tyto klavikule neboli klíčky, o nichž se myslilo, že jsou ztraceny již od mnoha staletí, nalezli jsme opět a mohli jsme otevříti všechny hroby starého světa, nechati promluviti mrtvé, viděti v celém lesku pomníky minulosti, pochopiti záhady všech sfing a vniknouti do všech svatyní.
Tohoto klíče směli u starých používati toliko velekněží a ti svěřovali tajemství jen výkvětu zasvěcenců. Byla to hieroglyfická a číselná abeceda vyjadřující charakterem a číslem část všeobecných a absolutních ideí, pak stupnice desíti čísel, rozmnožených o čtyři symboly a spojených navzájem dvanácti
figurami představujícími dvanáct zvířetníkových znamení. Konečně byli tu čtyři geniové představující čtyři strany světové.
Symbolická čtveřice, znázorněná v memfidských a thebských mystériích čtyřmi tvary sfingy:
člověkem, orlem, lvem a býkem, souvisí se čtyřmi živly, jež vyobrazoval antický svět takto: vodu číší, již drží člověk anebo vodnář, vzduch kruhem nebo nimbem, který věnčí hlavu nebeského orla, oheň hořícím dřevem, stromem, jejž horko země a slunce obtěžkává plody, a konečně žezlem královským, jehož znakem jest lev; zemi mečem Mithrovým, který každoročně obětuje posvátného býka a polévá jeho krví mízu, jíž se naplňují všechny zemské plody.
Tato čtyři znamení s veškerou svojí analogií jsou výkladem jediného slova, skrytého ve všech svatyních, slova, jež vykřikovaly bakchantky ve svých opojeních, když o dávných svátcích Iakchových rozněcovaly se až do deliria: IO EVOHE! Co značí toto tajemné slovo? Bylo to jméno ze čtyř
původních hlásek mateřského jazyka:
y IOD — symbol vinné révy a otcovského žezla Noemova;
h HE — symbol obětní číše představující mateřství;
w VAU — symbol spojující obě předchozí znamení a představující veliké a tajemné indické
lingam (symbol plodivé síly mužské).
Pak mateřská hláska objevila se dvojnásobnou k vyjádření plodnosti přírody a ženy a k formulování dogmatu universální a progresivní analogie sestupující od příčin kúčinkům a vracející se od těchto k oněm. Posvátné to slovo se také nikdy nevyslovovalo, nýbrž pouze slabikovalo: IODHE-
VAU-HE.
Učenec Gaffarel nepochybuje, že therafimy Hebreů, pomocí nichž se radili o věštbách urimu a thumimu, byly obrazy čtyř zvířat kabbaly, jichž symboly byly zahrnuty ve sfingách a cherubinech na arše. Ale uvádí vhodně u therafimů, uchvácených Michasovi, zajímavý výňatek z Filona-Žida, který
zcela odhaluje dávný a posvátný původ našich taroků.
Hle, kterak se vyjadřuje o tom Gaffarel: „Praví tedy (Filon), mluvě o skrytých dějinách ve svrchu řečené kapitole o soudcích, že Michas zhotovil ze
zlata a stříbra tři sošky malých hochů a tři malá telátka, pak jednoho lva, orla, draka a jednoho holuba. A to proto, přišel-li by kdo za účelem vypátrání tajemství týkající se jeho ženy, aby se otázal holuba, týkalo-li se dítěte, aby se otázal hocha, pro bohatství orla, pro sílu a moc lva, pro plodnost cheruba
nebo telete a pro délku let a dní draka.“
Toto odhalení Filonovo, ačkoliv Gaffarel naň klade malou váhu, jest pro nás velmi důležité. Nalézáme tu skutečně náš klíč ke čtveřici, jsou zde obrazy čtyř symbolických zvířat nalézajících se
v jedenadvacátém klíči tarotu. Odpor povah vyjádřen jest holubem a drakem, kruh utvořený drakem anebo hadem představuje nám délku dní. Tím se stává kabbalistická věštba tarotu úplnou a takovou, jak ji praktikovali egyptští cikáni, jichž tajemství tušil a přece nevystihl Eteilla.
Vidíme v bibli, že veleknězi se radili se svým Hospodinem u zlatého stolu posvátné archy mezi cheruby nebo sfingami s tělem býka a křídly orla a že se radili pomocí therafimů, urimem, thumimem a efodem. Efod byl, jak známo, magický čtverec s dvanácti slovy, vyrytými na vzácných kamenech.
Slovo therafim znamená v hebrejštině hieroglyf neboli obrazné znamení. Urim a thumim byly dva onyxy a znamenaly vrchol a dolinu, východ a západ, ano a ne a tato znamení odpovídala dvěma sloupům chrámu, jichž jména byla Jakin a Bohas.
Chtěl-li tedy velekněz věštiti, metal los therafimy neboli zlatými lamami nesoucími znamení čtyř posvátných slov, a. umístil je třikrát po třech kolem efodu mezi urimem a thumimem, totiž mezi dvěma onyxy, které sloužily jako sponky k řetízkům efodu. Onyx vpravo znamenal milosrdenství a. velkolepost (Gedulah), onyx vlevo vztahoval se pak na spravedlnost a hněv (Geburah). Bylo-li na př. znamení lva na levé straně blíže kamene, na němž bylo vyryto jméno kmene judského, četl velekněz věštbu takto:
„Metla Hospodinova popuzena jest proti kmeni Judovu.“ Představoval-li therafim člověka,
nebo číši, která se rovněž nalézala vlevo od kamene Benjaminova, četl velekněz: „Milosrdenství Hospodinovo jest unaveno urážkami Benjamínovými, který jej těžce uráží v Jeho lásce, proto vylije naňčíši hněvu svého“, atd.
Když přestal v Israeli úřad velekněžský, když archa byla. ztracena, svatyně zprofanována a chrám zničen, tajemství efodu a therafimů, která nebyla vyryta do zlata a drahých kamenů, byla naznačena několika kabbalistickými větami, vepsanými do slonové kosti a na pergamen, nebo na postříbřenou a pozlacenou měď a konečně na jednoduché listy, které byly vždycky podezřelé officielní církví, ježto uzavíraly nebezpečný klíč k jejím tajemstvím.
Jacquemin Gringoneur, osvícenec za doby Karla VI., složil hru 78 karet podle plánu tarotu, oděl však její osoby dle tehdejší mody, Eteilla uvěřil svého času tarotu, pojmenovav jej Knihou Thotovou. Na neštěstí se spletl a tajemství zaměnil, takže jeho dílo nemá se stanoviska historického žádné ceny.
Ve Francii jako v Itálii nalézáme ještě výbornou hru tarokovou a jakkoliv vyobrazení bývají v nich často zkreslena, připomínají přece dosti dobře původní typ.
KAPITOLA II.
Význam dvaadvaceti vyšších arkan.
Tajemství I. — Kejklíř (Mag). — Písmeno Alef ( a ). — Jednička.
Věštba: Dovednost, diplomacie, chytrost, obratnost.
Hieroglyf: Mag sedí před krychlovým oltářem; jedna ruka držíc magickou hůlku a jsouc pozdvižena k nebi symbolisuje moc tvořící a přeměňující; druhá pak kloní se k oltáři, na němž jsou: číše, meč a aureola. Toto gesto mágovo znamená, že v tarotu jest obsaženo vyšší učení veškeré vědy, tajemství vší moci a síly.
Číslo: Jednotka jest podstata, matka a živel množství.
Jednička, praví Saint Martin,1 násobena sama sebou dává vždy jenom jedničku a může povstati jenom ze sebe samé.
Símě, které zplodilo své každoroční plody vhodně k počtu činů, obsažených v jeho moci, nezplodí
jich více a vchází do svého počátku.
Myšlenka vycházející z nás a zplozená činností relativní síly, která jest jako zrno, končí se s myšlenkou, která ji zplodila, ježto dovršila svůj běh.
Ačkoliv božství jest jediným, nekonečným a věčným zdrojem toho, co přijalo bytí, každý akt jeho schopností operativních a produktivních jest užíván k jedinému dílu a v něm se udržuje, aniž by
své schopnosti opakovalo, ježto jeho akt jest dokonale naplněn.
Hle, co praví Agrippa: Číslo jest pouze opakováním jednotky. Jednička proniká nejjednodušeji všechna čísla, jich pramen a počátek, obsahuje je všechna, jsouc spojena jednotně a neschopna násobení, stále stejná a beze změny, ať jí jakkoli násobíme, dává vždy jen sama sebe.
Jednička jest principem všech věcí a všechny přicházejí k jednomu a po něm není nic, a všechno, co jest, žádá jednotu, poněvadž vše vyšlo z jednoty. Aby všechny věci byly stejné, jest třeba, aby měly podíl na jednotě a zároveň, aby všechny věci vyšly častěji z jednoty; jest tedy třeba, aby vše, co se chce obrátiti v jednotu, opustilo množství. Jednička vztahuje se tedy na Boha, který jsa nesčíslný, stvořil množství, věcí, bytujících v něm.
Jest tedy Bůh světem v Bohu, sluncem světa, fénixem světa, královnou včel, pánem stád, velitelem vojska. Jest živlem vše převyšujícím a pronikajícím, jest duší rostlinstva a nerostů, jíž nikdo nezná a které nikdo nepojmenuje, ale která jest skryta pod množstvím obrazů a záhad, bez nichž přirozená
alchymie a magie nemohou býti úspěšny.2
1 Saint Martin citován Desbarollem; Mysteres de la main.
2 Cornélius Agrippa: La philosophie occulte.
Tajemství II. — Papežka.1 — Juno. — Písmeno Beth ( b ). — Dvojka.
Věštba: Tajemství, mystérie.
Hieroglyf: Žena, korunovaná tiarou a nesoucí na svých prsou slunečný kříž, drží na svých kolenou otevřenou knihu. Jest to symbol svatyně, kam toliko věda dovoluje vniknouti.
Číslo: Dvojka jest číslem odporu, ale také číslem pohybu, činnosti a spojení, z něhož se narodí potrojný. Je-li jednička číslem muže, jest dvojka číslem ženy.
Tajemství III. — Císařovna (Isis nebo příroda). — Písmeno Gimel ( g ). — Trojka.
Věštba: Klíčem, kvašení, sedění (na vejcích), plodnost, plození (psychické nebo fysiologické).
Hieroglyf: Bohyně Isis, sedíc na trůně, drží v jedné ruce žezlo, ukončené podobou světa, a v druhé orla, symbol života a nesmrtelné duše. Isis je zosobnění všeobecného a věčného plození.
Číslo: Trojka jest výsledek spojení dvojky a jedničky, jest číslem Trojice.
Trojka, praví Balzac v Louis Lambertovi, jest formulí světů stvořených a duchovním znamením stvoření, jako jest materielním znamením kruhu. Trojka, toť idea Boha. Nemůžeme si odepříti potěšení, abychom neuvedli některé věty z „Harmonies de l’etre, exprimées par les nombres“, knihy eminentně
hluboké a znamenité. Autor četl v evangeliu sv. Jana tři slova: vita, verbum, lux, život, slovo, světlo. Vidí v nich trojici, zkoumá hloubku a význam těchto tří slov s mnoha .stran a shrnuje vše takto:
Řekněme, že Otec jest život, tedy moc a síla, a že charakter tohoto života jest expanse. Co bude Syn? Každý to ví, že slovo; ale co representuje slovo? Všichni filosofové se shodují ve slově: tvar.
Zbývá nám konečně světlo. Jak Duch Svatý bude světlem? Pokusme se to pochopiti. Světlo není ani
podstata ani intelligence, nýbrž jest výsledkem jejich spojení. Není složeninou z obou, není z polovice podstatou a z polovice intelligencí; jest to něco rozdílného od jednoho i druhého, které vzniká jen jich spojením, ale které samo o sobě jest jednoduché a nedělitelné, které není ani menší ani větší než jedno
nebo druhé, neboť světlo jest všude, a jsou-li život a intelligence nekonečné, musí býti nekonečným i světlo. Tedy světlo rozdílné od života a intelligence, jediné, nedělitelné a nekonečné je třetí osoba,
Duch Svatý.
O moudrosti, na níž každý vždy hleděl jako na Slovo božské, Syna božího, praví takto
v Příslovích:
Když připravoval nebesa, přítomna jsem byla; když povětří upevňoval svrchu a odvažoval studnice vod; když vůkol kladl moři meze jeho a zákon ukládal vodám, aby nepřestupovaly končin svých;
když zavěšoval základy země. S ním jsem byla, všecko pořádajíc, a kochala jsem se denně, hrajíc před ním na okrsku země; jaká rozkoš býti se syny lidskými. Vzpomeňme si, že Slovo jest tvar. Co se týče
Ducha sv., když se zjevil, učinil to pro osvícení, neboť on inspiruje proroky, odkrývá budoucnost a zdvihá pásku temnoty před očima. Když slíbil, že vylije svého Ducha svatého, hle, toť skutky, o nichž
slíbil, že budou následovati:
Vaši synové a dcery budou prorokovati, vaši starci budou míti sny a jinoši budou míti vidění: Et prophetabunt filii vestri et filiae vestrae, senes vestri somnia somniabunt et juvenes
vestri visiones videbunt.
Tajemství IV. — Císař. — Písmeno Daleth ( d ). — Čtverka.
Věštba: Podpora, stálost, moc, přízeň. Velká osobnost.
Hieroglyf: Člověk s korunovanou přilbou drží v pravé ruce žezlo. Pod jeho trůnem jest heraldický orel. Tato postava symbolisuje absolutní moc.
Číslo: Čtverka jest číslem realisace a stability.
Neumíme3 příliš obdivovati zázračných vlastností tohoto čísla. Nenašel se ještěčlověk, který by je tak vychválil, jak toho zasluhuje. Předněčtyřstěn jest nejjednodušším ze všech těles a objemů třírozměrných.
Jest znázorněn pyramidou, jejíž základnou jest trojúhelník a která mimo to má tři stěny, které jsou rovněž trojúhelníky. Číslo čtyři má také tu obdivuhodnou vlastnost, že jest totiž zdvojením i
čtvercem téhož čísla, totiž dvou: 2+2=4, 2×2=4, a že součet prvých čtyřčísel 1., 2., 3., 4., rovná se 10.
Součet třetích mocnin těchže čísel (l, 8, 27, 64) jest roven 100, což jest 102 (10×10=100).
1 Takto chybně pojmenovali toto tajemství hráči.
2 Desbarolles: Les mysteres de la main.
3 Comtesse de G***. Les mysteres du destin.
U většiny národů píše se jméno Bůh čtyřmi písmeny.
Na př. u starých Peršanů Syre, Magů Orsi, Assyřanů Adad, Gothů Odin nebo Thor, starých Švédů Froe, macedonských kněží Bedy, Etrusků Esar, Germánů Gott, Belgů Godhr Tatarů Itga, Sarmatů
Bovh a Istv, Slovanů Boog, Buoh.
Řecky ....; latinsky Deus; španělsky Dios; chaldejsky Abis; egyptsky Amun a Teut; čínsky Tien.
V alchymii jsou čtyři magické prvky: sůl, rtuť, síra a azot.
Tajemství V. — Papež. Veliký Hierofant (Jupiter). — Písmeno He ( h ). — Pětka.
Věštba: Inspirace, znamení; učení; člověk, k němuž se utíkáme o radu: kněz, lékař, advokát atd.
Hieroglyf: Velký hierofant1 posazen mezi dvěma sloupy, Hermovým a Šalomounovým (znak
esoterismu), opírá se o kříž o třech příčkách v podobě trojúhelníka. Před ním klečí dva sluhové tak, že
hierofant maje nad sebou hlavice dvou sloupů a pod sebou hlavy sluhů, jest ve středu čtveřice a představuje
božský pentagram, jehož smysl úplně podává. Vedeme-li od sloupu ke sloupu, od hlavy ke hlavěčáru a od sloupů ke hlavám po dvou čarách, obdržíme takto čtverec rozdělený křížem ve čtyři
trojúhelníky, v jehož středu jest veliký hierofant jako zahradní pavouk uprostřed pavučiny.
Číslo: Jako čtyřka je číslem hmoty, tak jest pětka číslem ducha hmotu ovládajícího. Pětka jest číslem mihotavé hvězdy a tajemného pentagramu; znamená veškeru účinnost a moc na úrovni astrální.
Obrácený pentagram představuje naproti tomu ducha ovládaného hmotou, brutální a silnou; stává se tedy znamením ducha zlého, anarchie a zvířete.2 Kromě Paracelsova pentagramu pro velké operace
magické užívá se ještě pentagramu vyrytého ve slunečných hodinách do zlaté destičky podle předepsaného ritu proti okkultním útokům a všem zlým vlivům, přicházejícím z úrovně neviditelna do
úrovně hmotná (nemocem, zklamání, ránám osudu a pod.).
Tajemství VI. — Zamilovaný. — Písmeno Vau ( w ). — Šestka.
Věštba: Přitažlivost, láska, krása, idealism.
Hieroglyf: Kupido ve středu zářícího slunce drží svůj luk a hrozí šípem nerozhodnému člověku,
který stojí mezi Venuší a Martem, mezi láskou a slávou. Toto tajemství symbolisuje zápas, v němž máme podporovati proti vášním srdce různé vyšší vztahy.
Fysická láska3 jest nejperversnější ze všech osudných vášní. Jest výbornou anarchistkou; dala by dívce kráčeti přes mrtvoly rodičů. Jest neodolatelným nadšením, zuřivým šílenstvím; jest závratí
fatality, která vyhledává vždy nových obětí; jest lidožroutskou vášní Saturnovou, který se chce státi otcem jen proto, aby potom děti svoje shltal. Zvítěziti nad láskou znamená triumfovati nad přírodou.
Podrobiti se spravedlnosti znamená rehabilitovati život a věnovati jej nesmrtelnosti; rovněž i největší díla zjevení křesťanského jsou: zavedení dobrovolného panenství a posvěcení manželství. Poněvadž
láska jest pouhou žádostí a hrou, jest proto i smrtelnou. Abychom jí učinili nesmrtelnou a věčnou, jest třeba, aby se stala svátostí, neboť potom se stane ctností a silou. Zápas Erotův s Anterotem zjednal
světu rovnováhu.
Číslo: Šestka je číslem podobnosti nebe a země; číslem dvou starců kabbaly a číslem hvězdy
Šalomounovy.
Tajemství VII. — Vůz. — Písmeno Zain ( z ). — Sedmička.
Věštba: Obezřelost, pomoc.
Hieroglyf: Korunovaný a obrněný vítěz drží v ruce žezlo a stojí vzpřímen na vítězném voze.
Číslo: Sedmička jest číslem magické síly v celém jejím rozsahu a je-li posvátná, jest to hlavněproto, že se skládá z trojky a čtverky; zosobňuje ducha božího panujícího ve vesmíru. Všude, kde jest
úroveň mystéria, nalézáme toto číslo. Judska astrologie počítá sedm mocí neboli sedm planet, theogo1
Éliphas Lévi: Rituel de la haute magie.
2 Převrácený pentagram má 2 rohy a proto od nejstarších dob představován byl démon se dvěma rohy na čele.
3 Éliphas Lévi: Clef des grands mysteres.
nie egyptská sedm geniů:
Remfa, genius Saturnův; Pi-Rhé, genius slunce; Pi-Joh, genius luny; Ertosi, genius martův; Pi-Hermes neb Thot, genius merkurův; Pi-Zeus, genius jupiterův; Suroth, genius Venušin.
Ve staré Chaldeji,1 vlasti Abrahamově, jmenoval se genius Saturnův Orifel; genius jupiterův Zachariel; martův Samael; slunce Michael; Venušin Anael; merkurův Rafael a luny Gabriel.
Poznáváme mezi nimi našeho archanděla Michaela, pána věrných andělů, svrhnuvších do pekla Satana a padlé anděly, tradici imitovanou nábožnými věřícími v Persii; vidíme mezí nimi zároveň
našeho Rafaela, průvodce mladého Tobiáše, a Gabriela, anděla evangelického Zvěstování. Kabbalistům jest Kafriel nebo Kasiel neb Orifel duchem zkázy, úpadku, degenerace, hrobů a opuštěných.
Sachiel neb Zachariel jest duchem všemohoucím; Samael vládne bojům, zápasům, práci, síle a bouři; Anael lásce, rození, formě; jest duchem života a smrti; Rafael jest duchem výmluvnosti, znalosti, obchodu
a vědy.
Gabriel jest mystickým duchem involuce a mysterií. Než vraťme se k sedmičce. Čítáme sedmero magických kovů: zlato, stříbro, měď, železo, rtuť, cín a olovo; sedmero magických drahokamů;
chrysolit, perlu, ametyst, achát, safír, beryl a onyx; sedmero magických květin: rdesno, leknín, jitrocel (špičatý), mochna (lezavá), blín, vrbina a offoditius; sedmero magických barev: žlutá, bílá,
červená (krvavá), nachová, modrá, zelená a černá. Jest sedm hlavních hříchů; sedm svátostí; sedm
žalmů; sedm ctností: víra, naděje, křesťanská láska, spravedlnost, síla, čistota a střídmost.
V apokalypse sv. Jana jest sedm pečetí.
Bylo sedm egyptských ran. Svícen jeruzalémského chrámu měl sedm ramen. Bůh stvořil svět v sedmi periodách. Týden má sedm dní. Jest sedm hudebních not. Hlava člověka má sedm otvorů.
Tajemství VIII. — Spravedlnost. — Písmeno Cheth ( x ). — Osmička.
Věštba: Spravedlnost, slušnost, poctivost.
Hieroglyf: Spravedlnost a její přísedící.
Číslo: Stoupenci Pythagorovi2 nazývají osmičku číslem spravedlnosti a hojnosti proto, že se dělí v čísla stejně velká a stejně dělitelná, ve 4; pro tuto rovnost v dělení dostala jméno spravedlnosti.
Tajemství IX. — Poustevník. — Písmeno Teth ( f ). — Devítka.
Věštba: Opatrnost.
Hieroglyf: Poustevník opíraje se o hůl kráčí tmou a osvětluje si svítilnou okolí. Poustevník jest symbolem opatrnosti, která má nám býti průvodcem v našem počínání. Vzpomeň si,3 synu země, že opatrnost jest krunýřem moudrého. Opatrnost naučí jej vystříhati se úskalí a propastí a předvídati zradu. Vezmi si ji za vůdce ve všech činech, ano i ve věcech nejmenších. Nic není zde na zemi lhostejného. I přes oblázek může se převrhnouti vozík pána světa. Vzpomeň si, je-li „mluviti stříbro“, jest „mlčeti zlato“.
Číslo: Dle Éliphase Léviho vyjadřuje devítka božskou ideu ve vší její absolutní moci.
Tajemství X. — Kolo štěstí. — Písmeno Iod ( y ). — Desítka.
Věštba: Štěstí, osud, vznešenost, vzestup.
Hieroglyf: Pevná deska a na ní nehybná sfinx. Dole ohromné kolo, připevněné na pohyblivé ose, kterou dva podpěrači udržují v žádoucí výšce. Dvě obludy, protivní sobě duchové Zla a Dobra jsou na kole připevněni s pravá i leva; teď sestupuje rohatý démon hlavou dolů, drže v kopytech konec vidlí a ovíjí okolo letícího kola svoje nejisté šupinaté nohy. Zde opět vystupuje tvor s psí hlavou; jeho hlava dosahuje skoro k desce, na níž spočívá sfinx, a zvedá ve své pravici hůl Merkurovu... Takový jest obdivuhodný emblém, který nám představuje desátá lama Knihy Thotovy.
Oslavené Absolutno, mocné Slovo nevyčerpatelného tvoření: jest to egyptská sfinx, která zahrnuje ve své synthetické formě ona čtyři zvířata zasvěcená kabbale (Chaioth hakkadoš,vwdqh twyx), jež možno označiti čtyřmi písmeny nedělitelného JOD-HE-VAU-HE hwhy.
Tyfon sestupující vlevo symbolisuje involutivní vyjíti rozmnožených slov, která změňují se ve
1 P. Christian: Histoire de la magie.
2 Agrippa: Philosophie occulte.
3 P. Christian: Histoire de la magie.
hmotu, přivoďují tíhu svého pádu, uvádějíce takto v pohyb velké kolo budoucnosti. V právo vystupující Hermanubis označuje evoluci v postupných tvarech a opětný návrat tvarů k Jednotě-Matce, z níž se byly vyřinuly. Na jedné straně démon involuce nemohl úplně ztratiti při svém šklebivém pádu lidskou podobu, podobnou obrazu božímu, a náhodou stalo se, že tato podoba nebyla znetvořena rohy povstání, egoismu a pýchy. Na druhé straně démon evoluce, který mává Merkurovou holí vědy a rovnováhy a vylézá na roubení sfingino, má ještě na svém obličeji jizvu hanobící smyslnosti, znak to nižších vládců, odkudž vychází... Je pravdivějšího a významnějšího kontrastu?
Číslo: Desítka2 jest nazývána číslem všeobecným, vyznačujícím plný běh životní, neboť počítáme od tohoto čísla, opakujíce je, a ono samo obsahuje všechna čísla nebo je vyjadřuje svými násobky. Proto je považujeme za číslo různých náboženství. Není naprosto čísla nad desítkou, neboť ona má vsobě cosi božského. Číslice 103 jest složena z jedničky, která znamená život, a z nuly, která znamená nežití; uzavírá tedy v sobě Boha a stvoření, ducha a hmotu.
Tajemství XI. — Síla. — Písmeno Kaf ( k ). — Jedenáctka.
Věštba: Síla, energie, čin, práce.
Hieroglyf: Mladá dívka otvírá bez námahy tlamu strašného lva; jednoduchý a graciesní to symbol velikého působce magického.
Číslo: Jedenáctka jest číslem přestupku; jest číslem ponoření se jednoho přikázání ve druhé. Jest špatně reputováno jistými autory, poněvadž představuje okkultní sílu, slepou a tajemnou, která nejsouc řízena, plodí jen zhoubu a smrt.
Tajemství XII. — Oběšenec. — Písmeno Lamed ( l ). — Dvanáctka.
Věštba: Smíření, posvěcení, mučednictví.
Hieroglyf: Člověk pověšený za jednu nohu s rukama svázanýma na zádech. Tento hieroglyf jest symbolem naplnění Velikého Díla a zároveň ukazuje, jak bude potrestán, kdo prozradil tajemství svatyně.
Číslo: Dvanáctka je číslem dovršeného, jakož i zasvěceného díla. Dvanáctka jest rovněž číslem nebeské správy. Jest dvanáct znamení zvířetníkových, dvanáct lunací, rok má dvanáct měsíců; v jeruzalémském chrámě bylo dvanáct předkládaných chlebů; Israelitů bylo dvanáct kmenů a měli dvanáct soudců; Kristus měl dvanáct apoštolů atd.
Tajemství XIII. — Smrt. — Písmeno Mem ( m ). — Třináctka.
Věštba: Smrt, zkáza.
Hieroglyf: Kostlivec kosí na poli z lidských mass dvě hlavy, z nichž jedna jest korunovaná. Na všech stranách vycházejí ze země živé ruce. Tento hieroglyf jest příšerný symbol smrti, před níž jsme si všichni rovni; živé ruce znamenají, že jest smrt jen svlečením kůže, jen strašný, ale pomíjející přechod, a že život pokračuje stále ve svých nekonečných manifestacích na poli věčnosti.
Číslo: Stoupenci Pythagorovi pohlíželi na třináctku, jako na číslo nešťastné; jest to číslo zkázy a démonických evokací.
Tajemství XIV. — Anděl slunce. — Písmeno Nun ( n ). — Čtrnáctka.
Věštba: Proměny, změny, přeměny.